Pravdivé vztahy

Vztahy, tvoří největší část našeho života.

Skrze ně se učíme, rosteme, posouváme své vnímání, ale i své hranice.

První nejdůležitější vztah, který tvoříme je s matkou, pokud ji máme, nebo jinou blízkou osobou. Věříme, že ať nám předává cokoliv, je to správný a proto se budete řídit heslem :"že bez práce nejsou koláče." například 🙄🤦🏼‍♀️ a můžete tomu věřit dlouho, vytvořit si vztah a postoj k sobě, že jste oběť osudu a vlastně pokud nebudete dřít 30hodin denně, tak toho Mergla mít nebudete, protože Alfons ze sousedství ho jistě nemá za slušně vydřený prachy.

Tohle nastavení se u Vás bude držet, tak dlouho, než pochopíte, že Vám škodí.

A tááákhle je to se vším, dokud Vám to nevadí, tak se to neřeší,proto

ten nejdůležitější vztah, je sám se sebou.

Zjistit co se mi líbí, co chci žít a co prostě už není moje, co dosloužilo, co nechci.

Ne se zarytě držet vzorce, že musím s Francinem dožít, páč moje máma s tátou taky dožila a to je prostě eňo ňůňo, protože přece jen, máme ty děti, že jo a hlavně co tomu řekne Blažena, že bych se měla rozvádět. Nebo lidi na fejsu či instáči.

Ne, to radši zavřu očiska a budu dělat, že se nic neděje, když se mu plaší hormony a skáče s mladejma na disku. Ono ho to totiž přejde 😁 A co když ho to nepřejde? Co když teď začal teprve žít to, co chce? Řekne Vám to, váš Francin? Máte natolik vybudovaný pravdivý vztah? Nebo jste se naučil jeden druhému lhát? Protože ani vy za ním nepůjdete, že po Vás mrká Lojza z kanclíku. Pojďte si připustit, kdo jste s přáteli, kdo s rodinou, kdo s dětmi, kdo s cizími lidmi. Kdo jste v práci?

Kdo jste, když se nikdo nedívá.

Málokdo si umí přiznat své nedostatky a i málokdo umí uchopit své přednosti.

Zdravá sebeláska, která nás vede do autentické podoby. Kdy se nenecháte ničím a nikým ovládat v myšlení a vyřčení vašeho pohledu na situaci ať je kdekoliv a kdykoliv. Jasně, že nebudete u doktora v čekárně vyvádět, že ta fronta vede až do pr*dele, protože to zrovna, tak cítíte, ale tam není vaše okolí, vaše bublina, váš život. Pojďte začít u sebe a svých blízkých.

Máte se rádi? Máte rádi své okolí? Máte rádi svoji práci? Svůj domov? Své oblečení?

Nebo jste v prostředí, kdy se bojíte říci pravdu a svůj názor?

Jsou vedle vás lidé, kteří ustojí, když jim řeknete pravdu?

Můžete kámošce Evženě říct, že její řiť je po Vánocích jak menší kombajn a její Krišpín už je zase v lihu?

Můžete se svých rodičů zeptat kdykoliv na cokoliv? S potřebnou úctou samozřejmě.

Můžete říct v práci, že ta nová pracovní doba, stojí za houby?

Co teprve otázka svobodné volby?

Jak moc se umíte rozhodnut sami za sebe? Kolik Vás se nechá masírovat médii a nechává v tom svý rodiče a prarodiče? Kolik z Vás žije život bez masek?