Rozchody

Když se řekne rozchod, je to takový podvědomý strašák všech zamilovaných. Kde se v nás vzalo nastavení, že když někoho milujeme, musíme ho VLASTNIT, brát si ho, žít s ním a vědět o každém jeho kroku v této moderní době i díky telefonům a různým GPS věcem, kdo v nás nákódoval program, že důvěra je založena na tom co mi polovička řekne, když stejně řekne jen to, co chcete slyšet, nebo si partner myslí, že slyšet chcete, místo toho, abych uvnitř sebe opravdu cítila komu můžu věřit a komu ne.

Proč jsem ve vztahu, kdy někomu nevěřím, podezírám ho, sleduji, proč někomu beru jeho drahocenný čas, proč neuznám, že to není zdravé a nejdu dál, proč jsem někde, kde se mi nelíbí. Nemám důvěru v sebe ani život, tím pádem, když musím někoho držet na místě, kde mu svým způsobem beru čas, kvůli tomu, že si svůj neumím nastavit?

Přemýšleli jste někdy v kolika letech se tohle začíná dít? Je to různé, jde o zkušenosti s tím kdo nám kdy a jakým způsobem ublížil, ať už jako rodič, tak partner. Kolika lidem jsme ublížili my? Koho naše chyba v systému mohla ovlivnit na X let v současném životě?

Proč je, tak těžké být k sobě upřímní, vědět co chceme a mluvit o tom. Proč se bojíme s někým otevřeně mluvit. Proč jsou zde lidé co zapomínají co vám říkají, vy jim, a pak ti co si pamatuji každé vaše slovo.

Kdo upřímně zamilovaný si umí představit, že pro prospěch své polovičky ho může i opustit, pro jeho posun k dobré věci. Jak se žije těm co už dopředu ví co bude. Přemýšlí někdo nad námi? Že jdu do vztahu, který vím, že nedopadne dobře, ale jsem ovládlá Zdrojem natolik, že mi z toho nejde ven, jdu si pro lekci duši svý, lekce dávám, vedu, znám a žiju, učím a ovlivňuji. Když prostě víš jak všechno do sebe musí zapadnout jako puzzle, že půjdeš a ovlivníš životy rodin. Když víš, že u někoho slova která pravíš nemají smysl, ale ty se pořád snažíš něco vysvětlit, jak to vlastně má všechno být, abys šel do nebe. Protože víš za jakou cenu má člověk tu možnost to nebe vidět. Když víš kdo ho uvidí jistě a komu to musíš těžce ukázat. A zase na sobě, svém těle, zápisů do svý knihy duše, do svých dat. Když víš, že seš Anděl a nemůžeš to s lidma vzdát. Zajímavý je, že se rodíme takovým lidem, kteří vůbec netuší, kdo jste a proč. Když to vlastně nevzdáte nikdy s nikým. Když tohle je váš blbý úkol, když chcete pochopit, že celou planetu spasit nemůžeš, když si pořád myslíš, že vlastně nikoho neovlivňujes, ale změna začíná u nás, jakmile ty pochopíš co chceš, změníš svá nastavení, pochopíš život pozemský, tak ovlivníš tolik dalších životů, že ocenění přijde, až zas a znova v tom rychlým zlatým tunelu po cestě do nebe.